Domluvená svatba - z lásky. Indie 2023/24.

"Víš, Yakeene, my tady závisíme jeden na druhém mnohem víc než vy v Evropě. Třeba peníze, od té doby co vyděláváme, já i můj bratr dáváme mámě a ta nám z nich dává zpět, když je potřebujeme. Ale nejdřív se s ní a s tátou, o tom, za co je chceme utratit, poradíme. Stejně tak táta. Ať už vydělá rupii, nebo sto tisíc rupií, vše dá mámě. Ta je po rodinné poradě dál používá. Jasně, musíme jí s tím pomáhat, protože tohle moderní placení přes internet jí moc nejde, ale je to její starost."

Sedíme na terase pěkného domu v Tirruvannamalai, ve státě Tamil Nadu v Jižní Indii, a jako párový a rodinný terapeut využívám fascinující možnosti, dozvědět se o aranžované svatbě co nejvíc. Kani známe s mojí ženou 7 let. Tolik let sem totiž jezdíme v období, kdy jsou v Čechách Vánoce a Nový rok.

Meditujeme v tichosti ašramu Ramana Maharišiho, a vždy bydlíme právě v tomhle domku, který jako mnoho jiných v jeho blízkosti, má pokojík pro hosty. Letos se díky svatbě stal náš pobyt trochu komplikovaný, protože součást svatebních rituálů, je také vymalování celého domu, jako symbolu pro nový začátek života celé rodiny.

Tím jsme jako bonus dostali možnost pozorovat zblízka tamilské natěrače. Svačili v sedě na zemi u "nás" na terase, a tam i přes poledne šlofíkovali. Lezli po domě z venku, natírali i střešní tašky na červeno! Celý dům dostal růžovo-žluto-zeleno-bílý nátěr. Je jako nový, je jiný. A takový bude i život, až se Kani odstěhuje. Dnes jsou máma s dcerou spojené jak suché zipy. Společně pobíhají po domě, sekýrují dělníky, posedávají se sousedkami, vaří a nebo si telefonují. Jejich oddělení, až se Kani vdaná a odstěhuje do Chennaje, bude bolavé. Ale Kani bude mít manžela a její maminka, jako cenu útěchy, nově natřený dům.

Vše kolem svatby, je soubor promyšlených podpůrných rituálů.

A vše zde má pravidla a řád. Chtěla-li tahle středostavovská rodina něco fyzického udělat, jako vyklidit kumbálek před tím než dostane nový nátěr, nebo cokoliv jiného, co zavánělo nějakým řemeslem či fyzickou prací, pozvala si na to člověka odpovídající kasty a postavení. A taky se podle toho k němu chovala. V kastovním systému má každý své postavení. A respektuje ho.

Celý proces, který vyvrcholí 31. 1. 2024 svatbou pro 1000 lidí, kterou iniciovali její rodiče a začal ještě před covidem. Kani měla s rodiči dohodnuto, že po vejšce bude tři roky pracovat, aby měla nějakou praxi. Čas vypršel a hledání mohlo začít!

Nejprve musel astrolog udělat horoskop nevěsty, aby věděla, která část z nabídky ženichů je ta pravá pro ni. Kani pak už měla jen dvě podmínky, chtěla, aby její nastávající byl zaměstnanec a ne podnikatel, a aby nebyl o moc starší než ona. Vše ostatní nechala na hvězdách a rodičích.

Ale přišel covid. Hledání bylo v karanténě. Co by to bylo za svatbu bez lidí? S hledáním tedy rodiče pokračovali až po pandemii.

Dnes jsou na to speciální webové stránky, ale principy jsou stejné po staletí. Horoskop, kasta a podmínky rodiny zredukují miliony ženění chtivých mladíků na několik. V Kani případě na dva adepty. Jeden byl z USA a měl srdeční vadu. Toho vyloučily s mamkou a pak už to bylo snadné. Kontaktovali rodinu Vignéše.

To se najde někdo, kdo obě rodiny zná a ten udělá první krok. Je to takové nenápadné oťukávání, které zajišťuje, aby případně mohly obě rodiny kdykoliv se ctí odstoupit. V Kani případě to byl vzdálený příbuzný ženicha a zároveň známý jejího otce. Ten mohl podat i první reference. V tomto kroku jde o to, aby si sedli rodiče a širší rodina. A to už vlastně hlídá kastovní příslušnost, která zhruba určuje, čím se budou její členové živit.

Kani táta je lokální politik "a dělá s tím spojený byznys" (cituji jeho dceru) a maminka je, jako většina žen, v domácnosti.

"Vždycky když jsme přišli s bráchou ze školy," říká o ní Kani, "tak jsme si sedli a povídali jsme jí o všem co jsme zažili, co jsme se učili a tak. Máma na nás už čekala a měla připravený čaj a oblíbenou svačinku. Má jen základní školu a táta studoval na univerzitě, ale stejně ji vždycky do poslední rupie dal všechny peníze. Jeho peníze jsou i její peníze a taky ji tím dával důležitost, a ona o nás všechny vždycky a naplno pečovala. Měla pro nás všechen svůj čas."

Než v povídání o svatbě pokračovala, zajímalo nás, jak zvládla střední i vysokou školu bez toho, aby se do nějakého kluka zamilovala?

"Já o klukách jako o partnerech vůbec neuvažovala. Kdybych se zamilovala a on by se nelíbil rodičům, musela bych ublížit buď jemu nebo jim. A tak bych to nechtěla."

Zůstali jsme omráčeni jinakostí kulturního, rodinného a sociálního podmínění, a například moje žena pochyboval o tom, že se dají hormony tak snadno přemluvit!

Když se svatební posel vrátil se vzkazem, že druhá rodina je otevřená možnosti o svatbě uvažovat, rodiče ženicha nejprve navštívili rodiče nevěsty. Přijeli na čaj, a vzali syna sebou! Tím moderně přeskočili jeden krok. Pro Kani to bylo nečekané, a ještě teď s očima na vrch hlavy, naprosto věrohodně vypráví, jak se bála, jestli se mu bude líbit, jaký je, jestli se jí bude líbit, a samozřejmě, proč, k čertu, nešla dopoledne ke kadeřnici.

Ale v tomhle kroku šlo o rodiče. Kdyby se v tuto chvíli stalo, že by si rodiče nesedli, zdvořile by se rozloučili a rodiny by vybírali dál.

Ale to se nestalo.

Rodiče Vignéše už za sebou v té době, měli několik návštěv u potenciálních nevěst. První byla panovačná a matinka taky. Rodiče druhé byli: too much money oriented. V rodině třetí někdo z jejích členů pil alkohol. Všechny byly tedy zdvořile odmítnuty. Do lustrace se totiž zapojuje celá široká rodina.

U Kany a Vignéše vše prošlo a rodiče si sedli. Mohli postoupit dál.

Kani rodiče i s ní navštívili rodiče ženicha. Ukázaná platí. Prohlédli si dům, zjistili, jestli ženich je z pořádkumilovné rodiny, a i to klaplo.

Mezitím měli na seznamovací hovory čas i budoucí manželé. Kani umí naslouchat, a to co se o Vignéšovi dozvěděla, ji pomohlo otevřít své srdce. Hvězdy vybraly toho pravého. Teď pár týdnů před svatbou je to tak, že se rozloučí na WhatsAppu před spaním, a ráno si hned volají jako úplně první věc, co udělají. Podle tradice by mělo být jejich setkávání před svatbou co nejmenší, ale Kani se smíchem a radostí vypráví, jak je Vignéš vynalézavý ve vymýšlení záminek.

Ale to je možné proto, že teď jsou již zasnoubeni.

To už byla událost pro několik desítek lidí, s obřady a hostinou, a odehrávala se v restauraci. Potkali se dvě široké rodiny. Ti všichni nejenže do svatby mohli mluvit, ale když s ní souhlasí, zároveň všichni na mladé dávají pozor, mladí ví, že jsou pod dohledem, a celá široká rodina tak garantuje, jak nevěstě tak ženichovi, svůj výběr. Kdo by si pak troufnul dělat něco nevhodného?

Zásnuby se odehrály v říjnu, a teď už vše směřuje k veselce pro 1000 lidí, která bude trvat tři dny a bude tak čas na další rituály. Líbilo se nám například mytí nohou. Nejprve rodiče umyjí nohy dětem, aby jim prokázali respekt, a uznali jejich božskou podstatu.

Pak novomanželé umyjí nohy společně rodičům, jako dík za to, že je vychovali.

Rodina ženicha kupuje sárí nevěstě, a dali za něj 65 000 rupií. Asi 17 a půl tisíce korun. Protože tím byl překročen 50 tisícový limit, rodina Kani tedy koupí oblek nejen ženichovi ale i jeho bratrovi.

Během svatby pak obdrží spoustu darů. Všechny dary budou zaznamenány a ve správný čas vráceny.

Kani nám na terase ukazuje několik alb. Jedno Zásnubní a jedno Svatební rodičů, brali se v roce 1997. Mamince bylo 17 a tátovi 32. Štramák s knírkem si tehdy bral indickou princezničku.

Další album je již její Zásnubní. Desítky velkoformátových fotografií, které svojí četností a romantičností zdaleka předčí běžné evropské svatební album. Kani a Vignéš jako dvě Bollywoodské superstar.

A pro zajímavost, jak kulturně jsme jiní, v posledním albu byla zaznamenaná oslava Kani první menstruace. Když se první menstruace ve škole dostavila, zavolala domů, protože péči o ní přebírala na 10 dní teta, dostala ve škole volno. Po dobu periody nesměla vidět mámu. Do té doby strýc zorganizoval velkou oslavu s desítkami žen, které ji mezi sebou vítaly s dary. Kani dostala sárí a seděla při oslavách na trůně. Krásná dvanáctiletá slečinka.

Pak místní kněz vykouřil celý dům a Kani se mohla domů vrátit jako žena.

Kdysi tento rituál oznamoval, které dívky jsou na vdávání. Kani na svatbu čekala 15 let.

Ale teď už je to za rohem. Rodina v klidu, bez omámení hormonů, s pomocí hvězd, našla toho prvého. Kani potřeby o někoho pečovat, s někým se milovat, vedle někoho se probouzet, vést si svoji domácnost a mít děti, mohou všechny vykvést. A kvetou!

Mluvili jsme s Vignéšem přes WhatsApp. Je to milý moderní Ind. Inženýr a manažer. Kani je psycholožka.

Čeká je společné bydlení v Chennaji, v paneláku. Budou poznávat jeden druhého. Pevně zakotvení v rodinné síti. Před sebou mají vytyčenou cestu rámovanou očekáváními rodiny, společnosti, kasty a náboženství. Není to cesta široká, ale je vyšlapaná a pohodlná.

Kdysi mi jeden Ind řekl: vy v Evropě stavíte horký hrnec na studenou plotnu. My v Indii to děláme obráceně.

Ano, od středověku dodnes opěvovaná romantická láska, snadno vychladne v nezájmu našich, často rozbitých, širokých rodin. Radu: "No tak se rozveď!", dostanete v práci nebo mezi kamarády jedna dvě. Polovina z nás je totiž rozvedená. Tak se zamilováváme a hledáme dál. Někdy od puberty do pozdní dospělosti.

Prožíváme a hledáme "motýlky v břiše" a pak, když nás matka příroda pustí ze svých kuplířských tlap, žasneme, kohože to milujeme. A jen když máme štěstí, je to ten pravý, ta pravá.

V Indii na to jdou obráceně. Na rituály rozpálenou plotnu, uctívaného rodinného krbu, postaví nový vztah, dvou v klidu vybraných mladých lidí, a pak všichni dávají pozor, aby se jim dařilo.

A výsledek?

Ten Kani a Vignéšovo hrnec už teď pěkně bublá.